Věděli jste, že spřízněni s předky můžeme být až třemi způsoby? Jedná se o spříznění genetické, které všichni známe - máma, táta, babička, děda. Dále nás s předky spojuje místo, kde žijeme, a také ta skutečnost, zda vykonáváme stejné řemeslo či podobnou práci.
Při vyšívání cítím naprosté propojení s ženami v mé rodové linii. Když jsem byla malá myslela jsem si, že vyšívají všechny ženy na Kopanicích a velmi mě udivilo, že tomu tak není. Když přemýšlím, jaké vzory spolu spojit do celku, stačí se jen zastavit a poslouchat svou intuici, co radí ženy z dávných časů. Mám ráda, když se mi dostane do ruky výšivka vytvořená před mnoha lety. Přichází ke mně den, kdy vznikala a rozpoložení vyšívačky. Někdy cítím radostnou náladu, která panovala při tvorbě doplňku pro domov. Jindy jsem pohlcena láskyplností, když se jedná o dětský kroj, který připravovaly ženy pro svá děťátka.
Příroda a moje místo v ní
Moji předci z obou stran se věnovali sadařství a já miluju pobývat ve starých ovocných sadech. Ovocné stromy jsou králové stromů. Na jaře sytí naši duši krásou svého květu. V létě nám dávají úlevný stín, při odpočinku v horkém dnu. Na podzim sytí naše tělo svými lahodnými plody.
Stejně tak cítím nadějné chvění, když začínám tvořit novou věc. Prožívám úžas, když se dílo mění během práce a jak je, v každé svojí fázi, svým způsobem jinak zajímavé. V okamžiku, kdy se dostane ke svému majiteli, prožívám s ním radost nad krásou, která obohacuje tento svět.
Kdykoliv jsem se ve svém životě odstěhovala, osud mě vždy přinutil vrátit se do milující náruče Kopanic. Žiji zde, abych mohla tvořit to, co mi bylo dáno jako dar. Ráno se budím s dobrým pocitem, že se můžu toulat krajinou svých předků a předávat jejich poselství dalším lidem.
Ve starém ovocném sadu na Žítkové, založeným sadařem před mnoha lety, mě zachytila fotografka Helena Michalčíková. Pojďte si na chvilku sednout se mnou.
